Recenze: Naprostí cizinci / Perfetti sconosciuti

Mobilní telefon, malá černá skříňka, která v sobě schovává řadu tajemství.
 
 
 
Skupina sedmi blízkých přátel, tři manželské páry a jeden vlk samotář, se při společné večeři rozhodne, že učiní pokus. Každý si položí na stůl svůj telefon, a když mu v průběhu večera přijde jakákoliv zpráva, nebo obdrží hovor, musí se podělit s ostatními o jejich obsah. Přátele, kteří si myslí, že se důvěrně znají, se o sobě náhle dozvídají nečekané věci. A co je ještě horší, někteří odkrývají nepříjemná tajemství o svém partnerovi. Je tahle zdánlivě nevinná sociální hra vůbec bezpečná?

Genovese vytvořil inteligentní snímek, který vede k zamyšlení.Právě to se snaží ve svém snímku rozluštit italský režisér Paolo Genovese. Ten může být evropskému divákovi známý pro svou lehkou festivalovou komedii Nedospělí. I Naprostí cizinci jsou festivalovým filmem, který začíná jako milá komedie, ale průběžně se vyvine v komplexní vztahové drama, které s sebou nese poněkud alarmující zprávu pro dnešní společnost. Genovese vytvořil inteligentní snímek, který vede k zamyšlení, a to je v dnešní době, pohlcené ohlupujícími komerčními filmy, poněkud nečekané a osvěžující.

Jako osvěžující se dají označit i výkony většinou ne moc známých herců. V hlavních rolích se tu objevují Giuseppe Battiston, Anna Foglietta, Marco Giallini, Edoardo Leo, Valerio Mastandrea, Alba Rohrwacher a Kasia Smutniak. Ti všichni do jednoho podávají velmi kvalitní výkony, ve vtipných situacích dovedou pobavit a zároveň umí v dramatických momentech podat přesvědčivé monology. Celý film je na postavách založen, jeho jádrem je sedm hrdinů, ze kterých se každý liší od ostatních a herci si dovedli tuto unikátnost svých postav osvojit a přiblížit divákům.

Dalším důležitým aspektem tohoto italského snímku je, že se jeho děj odehrává jako v divadelní hře. Zachovává jednotu místa, času a děje klasického divadelního dramatu. V zásadě se většina příběhu odehrává na jednom místě, v bytě hostitelů, kteří pořádají večeři. Celé drama probíhá po dobu jednoho jediného večera. Co se týče jednoty a ucelenosti děje, tak má jasnou pointu, ke které míří už od samého začátku. K divadelní paralele přispívají i postavy, kterých není moc, máme tu sedm centrálních postav, kolem kterých se celý děj točí, ve snímku se (kromě čtyř dalších méně důležitých postav, které sehrají krátkou roli), žádné další neobjevují. Bylo by tak docela jednoduché převést tento snímek na divadelní prkna.  I to činí z filmu unikátní zážitek.

Naprostí cizinci jsou pozitivním příkladem kvalitní evropské kinematografie. Italský režisér a scénárista Paolo Genovese vytvořil příjemný snímek, u kterého se jednak pobavíme, a který zároveň vede i k hlubšímu zamyšlení nad dnešní společností. A to se cení, protože takových snímků je v současnosti málo. Tvůrci si vzali na paškál chytrý příběh, který se svým způsobem dotýká každého z nás. Film si pokládá několik otázek: Ovládají chytré telefony dnešní společnost? Je soukromí relativní? Má každý právo na svá vlastní tajemství? A co se stane, když zrušíme sociální bariéry a začneme sdílet? Přijdeme na to, že i osoby, o kterých si myslíme, že je známe nejlépe na světě, vlastně vůbec neznáme. Toto tvrzení, které snímek nabízí, se může zdát poněkud temné, ale má něco do sebe. Naprostí cizinci jsou veskrz vztahové drama promísené s komediálními prvky. Na zážitku přidávají i velmi kvalitní herecké výkony a neobvyklý úhel pohledu, ze kterého je příběh vyprávěn. Důležitým aspektem je i to, že děj je svižný a má spád, neustále se něco odehrává a my, diváci se nenudíme. Je to film, který rozhodně mile překvapí a stojí za to zhlédnout.
 
 

Je fajn, když váš manžel vaří.

Počkej, a to mu fakt napsala?

Jak poznáte Itala? Přece podle gestikulace rukou!