Ani ta nejdokonalejší maska se nedá nosit věčně.
I když s sebou letošní filmový podzim přinesl velká očekávání, pro mnohé diváky je zatím spíše trpkým soustem. Přepálené trailery, které jsou ve finále lepší a propracovanější než výsledný dvouhodinový snímek, jako by expandovaly do všech koutů kinematografie. S příchodem zimy nám ale režisér Albert Dupontel ukáže, že nenápadné trailery následované kouzelnými snímky jsou sice ohroženým druhem, ale z kinosálů se nadobro nevytratily.
Píše se listopad roku 1918. Mezi francouzskými i německými zákopy se šíří zvěsti o konci války, vojáci tak na obou frontách drží klid zbraní a vyčkávají v zákopech na ten nejhezčí rozkaz: alou domů. To by tady ale nesměl být zlotřilý poručík Pradelle (Laurent Lafitte), který nade vše zbožňuje válku a prahne po uznání. Žene tak svou jednotku do nesmyslného útoku. Zteč na kótu 113 se promění v jatka, avšak vznikne zde jedno výjimečné přátelství. Talentovaný mladý umělec Édouard (Nahuel Pérez Biscayart) zachrání život účetního Alberta Maillarda (Albert Dupontel), hned nato jej ale zasáhnou střepiny z granátu a přijde o kus obličeje.
Navzdory jazzovým rytmům budou naši přátelé muset čelit neméně nebezpečným a bizarním situacím než v zablácených zákopech. Albert se stane Édouardovým pečovatelem a shání pro trpícího přítele morfium. Kde ale brát neustále peníze na drahý lék, když jste válečný veterán bez pořádné práce? Výtvarně nadaný Édouard, který svou znetvořenou tvář skrývá pod těmi nejbláznivějšími maskami, najde řešení. Dva přátelé tak rozjedou podvod obřích rozměrů – propojí Édouardův talent a touhu Francouzů stavět pro padlé válečné hrdiny monumentální pomníky. Co ale poručík Pradelle? Šel do sebe, chová se k živým (i mrtvým) uctivě a nesnaží se vydělat na cizím neštěstí? Ani omylem! Jejich cesty se tak opět setkávají. A navzdory jazzovým rytmům budou naši přátelé muset čelit neméně nebezpečným a bizarním situacím než v zablácených zákopech. Tváří v tvář.
Francouzský snímek natočený podle knižní předlohy Pierra Lemaitra staví především na jednoduchosti. Počínaje nápaditou a nenásilnou kompozicí a konče smysluplným scénářem, kde si jdou napětí a humor ruku v ruce. Co zaujme a zpestří podívanou je obratná kamera, která si někdy hraje na vševědoucí, jindy však neváhá dotlačit diváky k pocitu autenticity a hlubším emočním prožitkům. Dupontel, který si ve filmu zahrál jednu z hlavních rolí (což je sám o sobě velký risk, neboť reálně hrozí, že bude režisér působit jako malý egoista) neváhal protkat příběh pestrou škálou barev a převést do filmu postavy z knihy tak, že o jejich věrohodnosti nemáme pochyb. A přitom Dupontelovo know-how není žádná jaderná fyzika – jednoduše vdechl život nápadu, který je chytrý právě proto, že není ani trochu hloupý.
Na shledanou tam nahoře je snímek s atmosférou, která je a není něžná a drsná, stejně jako filmový žánr je a není komedií a dramatem. Na rozdíl od mnohých filmů s tematikou první světové války se nezabývá traumatem z boje a konflikt je zde spíše pozadím událostí. Nutno ale dodat, že spektru problémů, s nimiž se museli veteráni vypořádat, se nevyhýbá.
Pozornost si zaslouží důraz tvůrců na prokreslení postav, který sice nemusí být na první pohled příliš zřejmý, ale ve výsledku je výrazně znát. Dialogy hrdinů jsou uvěřitelné, motivace aktérů jasná a jejich psychika a činy díky dobře zvolenému vypravěčskému tempu pochopitelné. A není divu – na scénáři pracoval kromě režiséra Dupontela také sám tvůrce příběhu spisovatel Pierre Lemaitre. Dohromady se jim podařilo vytvořit podívanou, která může v prosinci dát, a pokud konkurenty nevzpruží pár egyptských ran, pak také mnohým očekávaným blockbusterům dá – au revior!
Přesně jako dotek ďábla.
Kdo by se nechtěl zavlnit v jazzové euforii?
Opravdové přátelství, které jim mohou jen závidět.
Na shledanou tam nahoře / Au revoir la-haut
Pozornost si zaslouží důraz tvůrců na prokreslení postav, který sice nemusí být na první pohled příliš zřejmý, ale ve výsledku je výrazně znát. Dialogy hrdinů jsou uvěřitelné, motivace aktérů jasná a jejich psychika a činy díky dobře zvolenému vypravěčskému tempu pochopitelné. A není divu – na scénáři pracoval kromě režiséra Dupontela také sám tvůrce příběhu spisovatel Pierre Lemaitre. Dohromady se jim podařilo vytvořit podívanou, která může v prosinci dát, a pokud konkurenty nevzpruží pár egyptských ran, pak také mnohým očekávaným blockbusterům dá – au revior!
- Hodnocení