Recenze: Tvář vody / The Shape of Water

Nový del Torův film je průhledný jako sklenice vody.
 
 
Elisa (Sally Hawkins) pracuje jako noční uklízečka v rádoby tajném vládním zařízení. Vyrostla jako odložený sirotek, a navíc je němá. Proto není divu, že žije osamoceně a sní o někom, kdo by pochopil její nedostatky. Má pouze dva přátele, které americká společnost 60. let také nepřijímá: souseda Gilese (Richard Jenkins), neúspěšného ilustrátora, který musí tajit svou homosexualitu, a kolegyni Zeldu (Octavia Spencer), upovídanou černošku, která doma skáče kolem svého líného manžela.

Do tamní laboratoře jednoho dne přivezou zvláštní úlovek z Jižní Ameriky. Vodního tvora, kterého indiáni uctívali jako boha. Zde se s ním zachází jako se zvířetem, které si nezaslouží úctu žádnou. Elisu ovšem fascinuje a díky své soucitné povaze a opuštěnosti si s ním vytvoří pouto, které přeroste až v lásku. Tu ale bude muset dokázat, protože jejímu rybímu příteli hrozí smrt a pitva pro vědecké účely. A záporák v provedení Michaela Shannona jí záchrannou operaci rozhodně nehodlá usnadnit.  

Guillermo del Toro je mistrem temných pohádek plných fantazie. Režisér a spoluautor scénáře Guillermo del Toro je mistrem temných pohádek plných fantazie. Zde za podpory hudby Alexandra Desplata vytvořil atmosféru plnou nostalgie a k dispozici měl skvělé herce. Bohužel má snímek nějaké ty mouchy, a to ne právě zanedbatelné. Postavy jsou černobílé, každý je buď dobrý nebo zlý, bez vývoje a překvapení. Celkově se toho vlastně moc neděje a pár chabých zvratů nás nepřekvapí. Přestože jde částečně o fantasy, při psaní scénáře fantazie asi scházela.

Moderní variace na Krásku a zvíře selhává, protože známe jen Krásku. Zvíře se minimálně v první polovině snímku objevuje spíše sporadicky a těžko se věří v hlubokou lásku s tvorem, který není ani člověk, jen na základě obliby hudby a vajíček. Protože se del Torovi nedaří naplno přesvědčit diváka o mentálním poutu mezi těmi dvěma, rozhodne se přitažlivost vyjádřit ještě fyzicky.

I když estetické kvality filmu jsou nesporné, předvídatelnost snímku a nepropracovanost postav je zarážející. Ani se to nedá považovat za záměr u odpočinkové podívané, protože nás zarazí spousta scén, které atmosféru nepříjemně naruší a děj neposouvají, sem tam se tu třeba trhají prsty. Nad některými nesmyslnými a extrémně naivními scénami chce divák prostě protočit panenky.

Pokud dáváte přednost líbivé formě před obsahem, pak budete spokojeni, možná i nadšeni. Kdo se ale ponoří hlouběji do vody, zjistí, že příběh je mnohem mělčí, než se u kvalitního snímku sluší. Stejně jako se nedokáže dost dobře vyjádřit němá Elisa, nepovedlo se to ani del Torovi.
 
 

Jak tohle asi dopadne? No jak asi…

Láska prochází žaludkem. A stačí, když umíte uvařit vajíčko.

„Ty máš ale velké oči!“