Recenze: Nekonečná cesta / Ikitie

Depresivní vhled do severské historie.
 
 
Snímek inspirovaný skutečnými událostmi. Jussi Ketola se vrátil do Finska ze Spojených států, které trpí Velkou hospodářskou krizí. Ovšem v jeho domovském státě to vře rostoucím politickým neklidem. Píše se léto 1930 a Jussi je uprostřed jedné klidné noci unesen ruskými nacionalisty ze svého domova a násilně odtržen od své rodiny. Poté co je zbit, je Jussi nucen vydat se na „Nekonečnou cestu“ do sousedního sovětského Ruska, kde právě vzkvétá komunismus. Zdá se, že krutost nemá konce, Jussiho jediným snem je za jakoukoliv cenu vrátit se ke své rodině. A naděje umírá poslední.

Nekonečná cesta je příběh lidského utrpení.Nekonečná cesta je příběh lidského utrpení a toho, co všechno je jeden člověk schopen snést a ustát. Nejvíce ze všeho je to však pravdivý příběh, a to je na tom to nejbolestnější. Režisér Antti-Jussi Annila si pro diváky připravil krásně smutnou podívanou, která má však v závěru pozitivní poselství. Tvůrci chtějí poukázat na to, že bychom se měli učit z minulosti a představují tak světu jednu černou stranu historie, o které by se mělo vědět víc. Snímek tak poslouží i jako dějepisný materiál, ze kterého divák načerpá vědomosti. A navíc jde o velmi silný zážitek, na který jen tak nezapomeneme.

Velký podíl na tom mají obzvláště skvělé herecké výkony, které umocní celkový dopad příběhu na diváka. V hlavní roli se zde představil finský rodák Tommi Korpela. Ten naprosto přesvědčivě ztvárňuje zlomeného muže, kterému už skoro nic nezbývá, ale přesto se nevzdává. Korpela dává do svého výkonu veškeré emoce, čímž vzniká propojení mezi ním a divákem. S jeho postavou se ztotožníme, chápeme ho, rozumíme jeho činům, a to vše díky Korpelově emočně vypjatému výkonu. Opomenout nelze ani herce ve vedlejších rolí, jako jsou například Sidse Babett Knudsen, Ville Virtanen, Hannu-Pekka Björkman a mnozí další. Ti se vzájemně dobře doplňují a dohromady taky tvoří sehraný tým.

Celý film byl vytvořen na bázi knihy spisovatele Antti Tuuriho, která se zabývá skutečnými událostmi. A je to právě ten pravdivý příběh a autentické dějiště, které dává válečnému dramatu upřímnost a smutek. Ponuré prostředí sovětského svazu a kolchozů vytváří pro Nekonečnou cestu tu správnou atmosféru. Nezbývá než jen doufat, že realita tu byla ztvárněna věrohodně. Vždyť jde přeci jen o historický film, který je pro nás, jako diváky, přínosný tím, že odkrývá nové poznatky, o kterých běžný člověk neví.

Finové umí udělat kvalitní filmařské dílo, to je zcela jasné. Nekonečná cesta je správně seversky pochmurná, ale má i reálnou stránku, což jen dodává na těžkosti celého snímku. Když se do toho přidají skvělé herecké výkony, autentická atmosféra a pozoruhodný historický příběh, vznikne zajímavá a nevídaná podívaná. Nutnou však dodat, že Nekonečná cesta není pro každého. Je to zkrátka hodně silný zážitek, na který jako diváci jen tak nezapomeneme.
 
 

Počkejte, nechal jsem doma zapnutou troubu!

Zkus se usmívat, třeba na nás přestanou koukat.

Pojďte honem všichni za tím divným světlem!