Babycall (2011)
Premiéra v ČR: 10. 01. 2013 (Film Europe)
Synopse: „Znepokojující psychologický thriller, který má prvky hororového žánru, ale i artové evropské produkce.”
Režisér Pål Sletaune studoval literaturu, fotografii a dějiny umění na Univerzitě v Oslu. Na kontě má již tři celovečerní filmy, které byly uváděny na různých prestižních filmových festivalech jako v Cannes, Benátkách či v Torontu. V roce 1998 ho dokonce filmový časopis Variety označil za jednoho z deseti nejslibnějších a nejperspektivnějších režisérů světa. Ve svém nejnovějším snímku Babycall spolupracuje s mezinárodně známou, talentovanou a momentálně velmi žádanou herečkou Noomi Rapace, která zazářila v roli Lisbeth Salander v trojdílné televizní adaptaci sbírky novel švédského novináře Stiega Larssona. Tentokrát si zahrála matku 8 letého syna Anderse, kteří společně utečou od násilnického otce a manžela. Ze strachu, že je najde, Anna svému synovi dá do pokoje vysílačku, aby si i v noci byla jistá, že je v pořádku. Z malého přístroje se však začnou ozývat zvláštní neidentifikovatelné zvuky.
Snímek v roce 2012 získala na MFF v Gérardmer ceny Grand Prize za nejlepší hraný film a režisér obdržel cenu International Critics Award. V tom samém roce získal Babycall národní filmové ceny Amanda v kategoriích nejlepší scénář, nejlepší herečka v hlavní roli a nejlepší zvuk. Noomi Rapace navíc v roce 2011 získala ocenění na MFF v Římě za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.
Recenze:
Nemůžeme si být ani pořádně jisti, co z toho co Anna zažívá je pravda a co (pokud něco) si jen představuje. Završuje se tím Sletauneho schopnost vylepšit kompozici nepříjemně podobnou studentským snímkům. A tato občasná síla se právě čím dál tím víc stává filmovou slabinou, jelikož s nadsázkou nejste schopni posoudit, jestli autor rozumí svým pochodům lépe než jejich příjemci. Pointa je určitě silná, ale zároveň přichází s vysvětlením, které s absolutní leností vyvrací celou předchozí výstavu thrilleru.
(photo&video: 4 1/2 Film)