Donšajni (2013)
Premiéra v ČR: 26. 9. 2013 (Bontonfilm)
Synopse: Oscarový režisér Jiří Menzel se po sedmi letech vrací na plátna kin s prostopášnou komedií o vášni k životu, hudbě a k ženám. Komedie Donšajni odhalí divákům svět opery zbavený pozlátka a přinese příběh o lásce a zklamání, o hudbě a milování a o celoživotní slabosti pro operní pěvkyně. To vše s nadsázkou a humorem typickým pro Menzelovy filmy.
Režisér je poprvé za svou kariéru zároveň autorem námětu a scénáře, na němž s ním spolupracovala Tereza Brdečková. Hlavní postavy operního režiséra Vítka, učitelky Markétky a světově uznávaného zpěváka Jakuba ztvární Jan Hartl, Libuše Šafránková a Martin Huba. V dalších rolích se objeví Ivana Chýlková, Václav Kopta, Emma Smetana, Eva Josefíková nebo Václav Jílek. Svou Poslední filmovou roli si v Donšajnech užila Jiřina Jirásková.
Operní soubor na malém městě se rozhodne uvést Mozartova Dona Giovanniho. Režisér Vítek v podání Jana Hartla tvrdí, že nemá operu rád a že se všechny velké kusy obejdou bez inteligentního děje. Přesto pro chystané představení pozve z Ameriky slavného zpěváka Jakuba, který v místním divadle kdysi začínal.
„To je Don Juan, většího sukničkám jsem nepoznal. Kromě sebe, ovšem,“ říká o Jakubovi Vítek. Dva Donšajni v jednom městě, jejich minulé i současné avantýry, ženy s vášní pro život a svébytná vedoucí dětského souboru s tváří Libuše Šafránkové. Osudy mnoha protagonistů se zajímavě střetnou a vyústí ve šťastnou svatbu nakonec.
Film byl dlouho očekáván jako Sukničkáři, ale režisér Jiří Menzel se nakonec rozhodl vrátit k úplně původnímu pracovnímu názvu Donšajni. „Oba názvy jsou takřka synomem. Jenom jsem měl pocit, že pod názvem Sukničkáři by lidé hledali více vulgarity, než ten film obsahuje,“ vysvětluje změnu názvu Menzel. „Donšajn, to je takový sukničkář s grácií.“
Donšajn je počeštěnou verzí španělského Dona Juana a italského Dona Giovanniho. Nenapravitelného svůdníka, jehož legenda se ústně šíří již od čtrnáctého století.
Recenze:
Největší problém Donšajnů je ale humor. Prezentují se jako prostopášná komedie, ale příležitostí k smíchu je v ní opravdu poskrovnu. Lehce přes 100 minut se neuvěřitelně táhne a vyčpělé vtipy, jako je praskající sklenička či narážky na předchozí Menzelova díla, jsou kulantně řečeno rozpačité.
(photo&video: Bontonfilm)