Saint Omer (2022)
Premiéra v ČR: 30. 5. 2024 (Film Europe)
Synopse: Soud v Saint-Omer. Mladá spisovatelka Rama sleduje proces s Laurence Coly, mladou ženou obviněnou ze zabití své patnáctiměsíční dcery, kterou nechala napospas přílivu na pláži v severní Francii. V průběhu procesu však výpovědi obžalovaných i jednotlivých svědků otřesou Raminým přesvědčením o její vině a zpochybní i náš vlastní úsudek.
V tomto mimořádném vyprávění uznávané dokumentaristky Alice Diop čelí mladá spisovatelka svým osobním traumatům, když sleduje soudní proces se ženou obviněnou ze zabití vlastního dítěte. Už deset let oceňovaná dokumentaristka Alice Diop zaostřuje oko své kamery na nespravedlnost a osobní příběhy různých přistěhovaleckých komunit z pařížských periferií. Ve svém úžasném debutu na poli celovečerního filmu vypráví režisérka se svou typickou citlivostí a náročností příběh volně upravený podle zprávy publikované v roce 2013 v rubrice černá kronika. Mladá žena tehdy údajně opustila svou 15měsíční dceru na pláži v severní Francii, když začínal příliv, a nechala ji svému osudu. Toto postupně stále víc klaustrofobní drama ze soudní síně vypráví se stoickým pohledem Rama (kterou se zdrženlivou intenzitou hraje vynikající Kayije Kagame), mladá spisovatelka, která pracuje na současném převyprávění antického mýtu o Médeii. Rama je sama těhotná a její počáteční neklid, neutěšená rodinná historie, pochybnosti a obavy z mateřství postupně mizí spolu s tím, jak se odhaluje životní příběh obviněné Laurence Coly (kterou ztvárnila výjimečná Guslagie Malanda). Její zkušenosti – krutým dětství v Senegalu počínaje a postupným odcizením se rodině a společnosti po příjezdu do Evropy konče – v ní vyvolávají traumata rasismu a citové manipulace, která mohou sice zůstat nevyslovena, a přesto nás dokážou zákeřně a nenávratně zničit.
Recenze:
Když subjekt předčí formu. Tak jedině se dá vysvětlit úspěch snímku Saint Omer na Benátském filmovém festivalu a francouzských César Awards. Ten je totiž víceméně bez života a i přes dvouhodinovou stopáž velmi zdlouhavý. Ale samotný námět má hloubku a snaží se podat divákovi jakousi zprávu. To však nestačí k tomu, aby celá podívaná nějak více zaujala, bohužel. A hlavním problémem je statičnost děje a fakt, že režisérka a spoluscenáristka Alice Diop (na scénáři se podílela s dalšími dvěma kolegyněmi) zabíhá do zbytečných detailů, které vyprávění nikam neposouvají, spíš ho naopak ještě zpomalují.
(photo&video: Canal+)
Video
Galerie
Články k filmu
